Srpen 2015

Po 22dnech v Indii

27. srpna 2015 v 14:07 | Adel
Je tu krásně Je zde teda pár věcí, co bych pozměnila, jako například crazy traffic, všudypřítomné odpadky, krávy, psy, kozy a bezdomovci, ale jinak moc příjemí a milí lidé. Fajn věc je, když někomu odpovíš, že jsi z České republiky a on ví, kde to je a co to vůbec je. Asi všichni známe ten pocit, když jste třeba u moře a někdo se vás zeptá, odkud jste, vy řeknete že z České republiky, on vyvalí oči a řekne na to: ,,Co to je?" a ,,Kde to je?"
Všichni po mě chtějí, abych je učila Česky Smějící se
No a není nad to, se učit 6jazyků (čeština, angličtina, němčina, latina,místní jazyk tamil a v mé škole v Indii St. Joseph´s se musím učit francouzsky) výsledkem toho je, že neumím nic pořádně :( :D

Appam

27. srpna 2015 v 13:53 | Adel
Appam-moc moc dobré jídlo.Jje to z rýžové mouky, chutná to jako lívance a je to bez lepku Úžasný dnes už jsem jich snědla devět, yummi.

Orientation camp

17. srpna 2015 v 8:02 | Adel
První orientation camp se konal 15.-16.8.2015 v městě Ooty, které se nalézá v horách, kde byla poměrně zima. Cesta z Coimbatore do Ooty trvala přes 4hodiny. Byli jsme ubytováni v hotelu Monarch. Po přivítání jsme hráli seznamovací hru Zip/Zap/Zoom. Dívali se na video, jak se používají indické záchody a každý předvedl to, v čem je dobrý.
Druhý den jsme dostali kapesné Smějící se a šli k jezeru, kde jsme jezdili na lodičkách a šlapadlech. O hodinu později jsme zašli do botanické zahrady, kde to bylo moc krásné, ale všichni si nás chtěli vyfotit a fotit se s námi a dávali k nám své děti a fotili si to....
K svačině jsme dostali každý takto zvláštně dělanou kukuřici na uhlících pomazanou citronem.

První den ve škole

10. srpna 2015 v 15:49 | Adel
Můj první den ve škole vypadal asi tak, jako když nějká známá celebrita vyjde na podium před milion jejích fanoušků. Všichni se na vás dívají a chtějí s vámi mluvit, pohnete se někam a všichni s vámi, jdete někam a houf "fanoušků" s vámi. Neustále jste dotazováni, jak se jmenujete a zároveň se vám i všichni představují. Ze všech těch jmen si pomatuji asi jen 5 dívek.
Má škola se jmenuje St.Joseph Matriculation higher secondary school


PS: I boty od České firmy Baťa jsou zde k dostání. Dokonce bych řekla že více, než třeba v Českých Budějovicích. Zde v městě Coimbatore jsem zatím našla 3 obchody firmy Bata, možná je jich tu i více.


Moje host rodina

10. srpna 2015 v 15:28 | Adel
Moje host rodina se skládá ze čtyř členů: otec Kurian, matka Daisy, dcera Alice a Maria, která ale v domě již nebývá tak často, protože pracuje v jiném městě.
Rodina má také služku a zahradníka. Celá rodina je moc milá.

Co víc si přát

8. srpna 2015 v 9:31 | Adel

Mít svůj vlastní pokoj, celou manželskou postel pro sebe, vlastní koupelnu a svojí vlastní terasu s houpačkou? Opravdu krásné místo.

Něco pro nohy

8. srpna 2015 v 9:20 | Adel
Krásná a příjemná cesta pro bosé nohy.

Zajímavosti Indie

7. srpna 2015 v 6:16 | Adel
Ve městě Coimbatore ve státě Tamilnadu se mluví jazykem Tamil a Malayam. Moje rodina mezi sebou mluví jazykem Malayam.
--- Když chce mladší sestra své starší sestře v jazyce Malayam vyyjádřit, že k ní chová úctu oslovuje jí ,,čeči", starší sestra svou mladší sestru oslovuje ,,tangači". Mohou se ale samozřejmě oslovovat i jménem.
--- Dnes ráno jsem snídala jídlo jménem ,,Puri", své host matce jsem pomáhala s konečnou fází přípravy tohoto jídla a byla jsem unešená :) zde je odkaz na video s přípravou tohoto jídla
--- jí se zde RUKAMA, rýže s omáčkou a se zelím nebo cokoliv jiného...vše se jí rukama, záleží asi taky na části Indie, ale zde v Coimbatore se jí takto Mrkající
--- crazy doprava, všichni troubí, jak se jim zachce,po chvíli sledování jsem vypozorovala, že pravděpodobně troubí proto aby upozornili POZOR JÁ JEDU. Každopádně troubí všichni, všude a furt Smějící se většina aut zde nemá ani zadní pásy, takže prostě jezdíte nepřipoutáni Nerozhodný Další věc je ta, že zde nemají semafory, na většině míst nejsou ani chodníky a přechody pro chodce. Jezdí zde spousta motorek, jejichž majitelé evidentně neví, co to helma/přilba znamená. Cyklisty zde potkéte jen minimálně a to samozřejmě bez helmy. Každý vjede tam, kde je místo a jízdní pruhy nemají význam. Na závěr bych ale chtěla pochválit to, že jsem tu ještě nepotkala žádnou kolonu ani frontu, všichni se snaží druhému usnadnit jízdu a tím nevznikají žádné problémy.
Jdoucí krávy,kozy/občas i stádo koz, psy a večer spící lidi na silnicích potkáváte denodenně.

Přivítání

6. srpna 2015 v 13:47 | Adel
Moje přivítání bylo moc milé,
hned jak jsem vyšla z letiště na mě u vchodu čekalo spoustu lidí. Mezi nimi byla celá má budoucí host rodina, inboudi, kteří již přiletěli a někteří zástupci z Rotary včetně Parthibana (Inbound chair). Udělali jsme dohromady spoustu fotek a mě to dodalo energii, kterou jsem ztratila při přestupu v Dillí Usmívající se

Odlétám

6. srpna 2015 v 11:29 | Adel

Z Vídně do Dillí z Dilí do Coimbatore

Je 4.srpna 13:10, sedím v letadle se vším a se všemi rozloučená vstříc novému dobrodružství. (Projistotu jsem se zde na letišti zeptala, jestli se v Dillí budu muset znova odbavovat, řekli mi, že ne).
Let potrvá sedm a půl hodiny. Během letu se mi dostává neustálé obsluhy s jídlem a pitím.

Ve 24:00 přistáváme na letišti v Dillí. Vystupuji z letadla a hledám domestic departure. Aniž bych se kohokoli zeptala, jsem oslovena několika pracovníky letiště -co tu dělám,proč tu jsem,kam letím,co tam budu dělat,chtějí vidět můj pas a mou letenku- první hodinu trávím jen tím, že všem odpovídám na jejich otázky a snažím se jim vysvětlit, že se nemusím jít znova odbavovat. Každý tu říká něco jiného. Někteří povídají i něco o tom, že mám vyplnit nějaký imigrační lístek a na každém kousku mi kontrolují můj pas a mojí letenku.
Nikdo mi nechce říci, kde je domestic departure, jsem z toho unavena zmožena a už nemohu Plačící. Našli se i tací, kteří říkali, jak jsem hezká, ty jsem proto co nejrychleji opustila. V tu chvíli bych raději byla ta nejošklivější na světě, aby si mě nikdo nevšímal Usmívající se

Proto jsem zavolala mé sestře, která mi řekla něco, co bylo zásadní. ,,Věř jen těm, co sedí za pultem." Šla jsem k pultu v domestic transfers a řekla jsem, že jsem přiletěla z Vídně, za šest hodin letím do Coimbatore,ukázala mou letenku a pas a zeptala se, jestli se mám znova odbavit. Pán mi odpověděl stručně a jasně, ,,Musíte se odbavit,domestic departure je v druhém patře." Našla jsem tedy svůj kufr a jdu hledat výtah. Nemohu ho nikde najít a proto se ptám zaměstnanců a policistů na letišti. Většina mnou optaných lidí nad tím přemýšlí jak kdyby nerozuměli a po chvíli řeknou či ukážou na nějaké místo. Výtah tam ale není. Po cestování po celém přízemním poschodí letiště ho konečně nalézám. V druhém patře je opravdu domestic departure a já hledám, kde se mám odbavit. Ptám se jednoho pána v letech(Němec), ten mi ukáže kde a vlastně mi nakonec uplně se vším pomůže. povídám mu o mých zmatcích na letišti a on mi odpovídá, že se tomu vůbec nediví. Indičtí lidé prý když neví, tak radši řeknou hloupost, než aby přiznali, že neví. Tak už jsem pochopila, proč jsem tak dlouho hledala výtah. Poté už všechno šlo o něco rychleji. Nyní sedím v letadle, které letí z Dilí do Bombaye a bez přestupu z Bombaye do Coimbatore.

From Vienna to New Delhi, from New Delhi to Coimbatore

During the night when I arrived New Delhi was the beginning of my crazy life in India. My boarding time was at 3pm from Vienna. Before I got on the plane I had asked man, who was giving me my flight ticket and working at the airport if I have to check in again at the airport in New Delhi because then I have another flight to Coimbatore city. He said: "NO, you don´t have to." And gave my two flight tickets. One from Vienna to New Delhi, the second one from New Delhi to Coimbatore.
I got off the plane at the New Delhi airport and I was shocked, almost everybody looked at me and screamed at me: ,,Hey, who are you? What are you doing here? Where are you from? What will you do in India? Why did you come? Where are you coming? At the beginning I was answering them but after half an hour it was too much for me. It was annoyng. So I decided to ignore them.
I needed to go to domestic departures so I asked many airport´s workers where it is. Nobody told me where it is. With some of them I didn´t understand, because of their different accent. Some of them told me I can´t go to the domestic departures, because first I have to check in again. I traid to explain them I don´t need to do it. They didn´t want to understand me. After a while they started to sending me to an immigration center. You can´t imagine how I was frightened! I started crying and many men were telling me how I am beautiful and etc...
I took my phone and called to my aunt who has already been in India. Unfortunately she didn´t pick it up. Then I called to my older sister. She picked the phone very quickly and I explore her everything what happend at the airport in New Delhi. She helped me a lot. I picked up my luggages and went to look for a lift. After spending almost an hour of looking for a lift, because Indian people when they don´t know, they will rather tell you lie then tell you "I don´t know" I got a second floor where is the domestic departure.

I came out of the lift and met WHITE MAN! Oh my Good! I was so happy. I had asked him many things and he helped me a lot with check in. It was another funny thing. When we were check in, the airport´s worker tore my flight ticket from New Delhi to Coimbatore! I was shocked. I really didn´t understand why, but I had told him anything. Then he made a new one. Three times he stamped it, circled the number of my gate and gave me it. All right! I had still a few hours and I spend them with my new friends(the white man) from Germany. Everything was okay. I came to the end of a long corridor where was my gate for departing. Thirty minutes before my boarding time they changed it. I saw it in the board with boarding times of every flights. I ran to the another gate which was at the beginning of the corridor. Fortunately I cought it and 4hours later I arrived to Coimbatore.